Jak dávat spropitné v Evropě? V Anglii slušnost, v rovnostářském Finsku jej nikdo neočekává

Jak zachovávat etiketu spropitného? Jednoduše. Buďte trochu velkorysí a zkontrolujte si zvyky v zemi, do které cestujete. Někde je spropitné přidáváno k účtu automaticky a mezi obsluhu se rovnostářsky dělí, jinde se o vaše spropitné snaží každý číšník sám za sebe a v extrémních případech bude mít bez spropitného jen minimální mzdu. Přečtěte si náš článek, kde se dozvíte se i o tom, ve kterých zemích lze dávat spropitné kartou, a kde raději pouze v hotovosti. 
 

Jak vzniklo dávání spropitného?

Zvyk spropitného znala Evropa již dříve, ale nejvíc se rozšířilo v Anglii 17. století ve vyšších kruzích společnosti. Tehdy bylo zvykem zanechávat peníze sluhům po přespání hostů v domě hostitele, ale postupně se toto obdarování rozšířilo i na londýnské kavárny a restaurace.
V zemích, kde se spropitné překládá jako „trinkgeld“, tedy „peníze na pití“, znamenalo původně zaplacení nápoje sluhovi, který se díky tomu měl napít na zdraví pána domu, a vyjadřuje štědrost a velkorysost.
Navzdory tomu, že jde o peníze, které dáváte z vlastní vůle, podléhá jejich dávání určité etiketě, která se může země od země mírně lišit.
 

Dávat spropitné, nebo nedávat?

Pokud jste v restauraci spokojeni, měli byste nechat spropitné kolem 15 %. Mnoho lidí však bude namítat, že kvalitní služby mají být samozřejmostí. Kolem tohoto tématu často vznikne velmi zapálená debata – abyste se jí vyhnuli, můžete si přehrát její ztvárnění ve slavné úvodní scéně gangsterského filmu Reservoir Dogs režiséra Quentina Tarantina.

V naší zemi je zvykem, že obsluha v restauracích nemusí o svůj plat bojovat u zákazníků. Při běžném placení se tedy u nás většinou pouze zaokrouhlí částka nahoru jako vyjádření slušnosti. Jiní lidé spropitné dají pouze jako výraz zvláštní spokojenosti se službami, protože kvalitní jídlo a obsluha by měly být samozřejmostí. Na rande nebo obchodní večeři se doporučuje zachovávat štědrou etiketu a projevit velkorysost automaticky.
 

Dávání spropitného však může překvapivě znamenat nejen štědrost, ale i diskriminaci. „Dýško“ se prakticky nevztahuje na jiné profese než restauratérské a ubytovací, a podle statistik nemusí odrážet pouze spokojenost s prací obsluhy. Podle knihy Freakonomie si atraktivní blonďaté servírky na spropitném vydělají víc, a to bez ohledu na srovnání s prací kolegyní či kolegů, kteří neztělesňují tento ideál ženské krásy. I proto může být někde vnímáno jako spravedlivé, že je spropitné zahrnuto v ceně služeb a že se dělí mezi všechny zaměstnance, včetně opomíjených kuchařů v kuchyni.

A tak se zvyk, sloužící původně k upoutání pozornosti číšníků v Londýně, postupně mění, aby byl spravedlivější pro všechny. I když se tím mění jeho dobrovolnost, kdy dárce vyjadřuje svou subjektivní spokojenost pomocí peněz.
 

Kde nemusíte dávat spropitné

V následujících zemích je zahrnuto do cen služeb.

Dánsko, Finsko, Švédsko – podle zákona je poplatek za službu uvedený a zahrnutý na účtence, takže nic navíc není očekáváno. Ve Finsku je okázalé rozdávání peněz vyloženě proti vrozené národní skromnosti.

Španělsko, Portugalsko – spropitné je zahrnuto v ceně. Nikdo se ale nebude zlobit, pokud číšníkovi necháte malý tringelt navíc.

Island – není běžné, ale u turistů se přijímá jako vděk a spokojenost s restaurací.

Itálie – spropitné je zahrnuto v ceně, často s upozorněním i na jídelním lístku. Věnování spropitného je vnímáno jako dodatečný vděk za vysokou kvalitu jídla nebo obsluhy a není obvyklé. V Římě je situace jiná, zde se spropitné neúčtuje, a proto byste jej obsluze měli dát. 
 

Kde je spropitné slušností?

Jsou země, ve kterých se spropitné neočekává, a nikdo se nebude podivovat, pokud ho nedáte. Potěšíte jím však obsluhu i sebe.

Rakousko – je vhodné dát 5–10 %, ale není to vyžadováno. V lepších restauracích se doporučuje zaokrouhlovat na procenta, v obyčejných stačí zaokrouhlit na eura.

Francie – ve Francii musí být poplatek za službu uveden na účtence, a proto z něj číšníci často nevidí ani cent, i když jsou někdy placeni minimální mzdou. Je proto slušné dávat ho ve velkoměstech. Pokud jste na venkově, může být urážkou místní hrdosti. Nechte se vést instinktem.

Německo – není povinností, ale očekává se jako vyjádření spokojenosti. Rovnostářští Němci proti němu protestují z důvodu, že díky očekávání spropitného majitel restaurace nemusí nastavovat spravedlivou mzdu všem zaměstnancům. S vaším souhlasem vám sumu, většinou 10 %, připočítají na účet. Je nezákonné účtovat spropitné bez souhlasu zákazníka.

Irsko – zaokrouhlete cenu směrem nahoru a nechte drobné na stole. Není zvykem v hotelech a taxících.

Slovinsko – mezi místními je zvykem dávat malé spropitné všude, i v taxíku nebo na poště.

Slovensko – je záležitostí zákazníka, jestli dá spropitné, a jeho výše je na něm. Není vyžadováno.  
 

Kde je spropitné očekáváno?

V těchto zemích je nedání spropitného čímsi nepřístojným až urážlivým, a mohlo by se stát, že vás o něj personál požádá. Je lepší se na to připravit a dávat ho automaticky.

Albánie – v hotelu, v restauraci i taxíku je očekáváno minimální spropitné 10 %.

Chorvatsko – většina zaměstnanců pracuje za minimální mzdu a je pro ně důležitou složkou výdělku.  Pokud ho nedáte, jste nespokojení s jídlem nebo obsluhou. Slušné je tedy spropitné dát, a to v hotovosti, jinak ho obsluha nedostane.

Maďarsko – spropitné ve výši 10 % je připočítáno k ceně služeb, a pokud není, očekává se, že jej přidáte k účtu. Bez ohledu na kvalitu služeb.

Rusko – je zvykem dávat 10 %. Pokud chcete dát spropitné, mějte připravenou hotovost, a dejte ji do ruky číšníkovi. Pokud peníze necháte na stole, pravděpodobně si je vezme vedoucí restaurace sám pro sebe.

Velká Británie – stejně jako ve všech anglicky mluvících zemích je očekáváno a často i vyžadováno. Obsluze se v restauraci nechává 10 % a více, v barech se tolik neočekává. Může se stát, že si obsluha naúčtuje spropitné, pokud má dojem, že o tomto zvyku zákazník není informován.

Turecko – i když to prakticky není v Evropě, turecký zvyk přímočaře ilustruje dávání spropitného: bakšiš je vyžadován, jinak si obsluha bude myslet, že něco nebylo v pořádku. Předat byste ho měli pouze v hotovosti a nenápadně.

Užijte si dovolenou velkoryse. A nezapomeňte na kvalitní cestovní pojištění. Na cesty do města za památkami nebo do hor, je ideální balíček Sbaleno Za poznáním, se kterým budete připraveni na jakoukoliv neočekávanou situaci na poznávací dovolené.

Vy cestujete. My se staráme.

Zdroje:wikipedia.org, e15.cz